Falešný hráč

Waldemar Matuška

G#mJsou tóny,kterF#é se ztrácejí
G#mkrátce, krátce D#zní,
má G#mláska pláče a F#zdá se jí,
že G#muž mě EnevěD#zní.
Jsou Etóny, G#mkteré se C#mozvou a
C#m7nedozní, Azní F#mvážně EkrátH7ce,
má Eláska G#mpláče a C#mje z toho
C#m7nervosní, Aříká, F#mže jsem EzrádD#7ce.
Ta G#mdívka nejdřív mě F#spoutala
jak G#mvězně v náruD#čí
G#mteď je beze mne F#zoufalá,
snad G#mjí to EpoF#u_G#mčí.
Snad utiC#ší EkráD#sný G#mpláč,
až pochoC#pí, Eže D#jsem G#mhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
F#Má G#mláska pláče a F#zdá se jí,
že G#mzas mě uF#G#mzní.
Ví, že jsem C#jen ED#dný G#mhráč
a zvítěC#zí EkráD#sný G#mpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: